Podolíčko, Podolí
Tohle místo mám ráda. Líbí se mi venku i ve vnitř. Nevím, někomu možná obyčejná budova, pro mě má své kouzlo. Možná proto, jsem se tam rozhodla jít pracovat, možná proto jsem se rozhodla tam porodit své dvě děti, možná proto se vždycky zasněně dívám jejím směrem, pokud jsem poblíž.
Nevím, zda se tam někdy vrátím pracovat, nevím zda tam ještě někdy budu rodit, ale svého lékaře tam budu mít už na furt. Doufám. Protože i když jdu k lékaři stejně se těším, až nasaju to kouzlo, až se ve vzpomínkách uvidím běžet chodbou k příjmu a tlačit před sebou inkubátor, nebo sedět s Marínou před sálem ( teď tam jsou monitory a jiné ordinace ) a čekat zda tedy můžu domů či zda mě přijmou, a nebo jak si to štřáduju s Tomem chodbama a snažíme se rozpohybovat porod .... Vzpomínek je hodně. Asi sem budu chodit vždycky ráda. Vždycky mě při výšlapu do mírného kopečku píchne u srdce a vzpomenu si jak jsem běžela na poslední chvilku do služby, jak jsem funěla coby těhule .... Spousta míst a spousta chvilek na které ráda vzpomínám.
A to jsem si říkala, že vzpomínat budu až budu stará, myslím tím v důchodu, že budu vzpomínat a jako babička vyprávět vnoučatům co a jak kdysi. A já vzpomínám už teď! Jsem už stará? Nebo mladá a sentimentální? Možná. Je to prostě místo, kde jsem toho dost zažila, ať už jako sestra nebo pacientka. Je to místo, kde je mi dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat