31.den

Spiderman

Školková epidemie. Ani nám se nákaza nevyhnula. Filípek je v sedmém nebi, bo máme půjčený tento převlek na karneval na hory.

30.den

Odběry

Jedna z mnoha věcí, které mě baví. A že jsme si jich tento týden s doktorkou užily!

29.den

Kapka

V pauze zkouším detail kapky. Tohle je můj nejlepší výsledek. Nejsem spokojená. Snad příště.

28.den

Zpět v práci

Tento týden zaskakuji za jednu sestřičku. Tom je na neschopence, tak se ještě stará o Tonču, Fífulka je ve školce a já opět dělám sestru!!!! A určitě uhodnete v jakém oboru, že?

27.den

Na nádraží

Tam se klukům líbí. Rádi sledují vlaky. Hned po autě jsou vlaky naše oblíbené přemisťovadlo.

26.den

:-)

To je prostě tak, když přes den na foťák nesáhnete a večer cvakáte u okna jak blbý a snažíte se o zázrak.

25.den

Sám

Sám, pěkně na kopečku, má výhled široko, daleko.

24.den

Ulice

Děti odjely k babičce a k dědovi a já v noci rozdělala stativ u nich v pokojíku a dala se do focení. :-) Bylo mi zima, ale zkoušela jsem a cvakala a cvakala. Takže pohled z okna z druhé strany bytu :-).

23.den

Noční focení

Tradičně, přes den jsem nestíhala a tak opět jedna fotka z okna. Stejně je to krásný jak to nebe dokáže s barvama čarovat. I když je fotka trochu mázlá, líbí se mi.

22.den

Bráškové aneb malej a velkej na procházce

Dnes jsme se vydali na první procházku po našem válení se doma, kdy jsme kašlali, nudlali ..... a nakonec se z horeček vyleželi. Konečně jsme tedy venku, mezi lidma a vracíme se k ,,normálnímu" dění. Procházkou jsme si to namířili na náměstí do hračkářství a jsme zas o pár korun lehčí a psa a koně s rytířem těžší.

21.den

Mžik

Odpo jsem čapla foťák a vyběhla za barák s košem. Chvilku se procházela, ale nic se mi nelíbilo na vyblejsknutí. Sedla jsem do auta a vyrazila na jedno z pěkných míst u nás. Běhala jsem tam jak kamzík a cvakala, dlouho s žádnou fotkou nebyla spokojená. Když jsem si říkala, že mám fotek dost, abych si vybrala nějakou pěknou, tak jsem namířila k autu. A jen tak náááhodou, ale fakt jen náhodou cvakla poslední foto. Čím dýl na fotky koukám ti víc jsem si nemohla vybrat. Nakonec pomohla kamarádka. A je fakt, že tahle vypadá asi nejlíp. Tak to byla moje dnešní ,,cesta" za fotkou dne. :-)

20.den

Bubák

Dnes jsem vůbec nefotila. Jsme stále doma, tak pomalu není co. Nakonec jsem popadla foťák a v koupelně zkoušela blbosti se zrcadlem a tak. No a dopadlo to tak, že jsem fotila pak samu sebe. A protože se má v projektu objevit i mé foto, tak tu je. Doufám, že se bavíte jako Tomáš. Seděl, koukal mi přes rameno a smál se až se za břicho popadal. Prý, kde jsem nafotila tu opici, když jsme v poslední době nebyli nikde v Zoo. Drzoun!

19.den

Podolíčko, Podolí

Tohle místo mám ráda. Líbí se mi venku i ve vnitř. Nevím, někomu možná obyčejná budova, pro mě má své kouzlo. Možná proto, jsem se tam rozhodla jít pracovat, možná proto jsem se rozhodla tam porodit své dvě děti, možná proto se vždycky zasněně dívám jejím směrem, pokud jsem poblíž.
Nevím, zda se tam někdy vrátím pracovat, nevím zda tam ještě někdy budu rodit, ale svého lékaře tam budu mít už na furt. Doufám. Protože i když jdu k lékaři stejně se těším, až nasaju to kouzlo, až se ve vzpomínkách uvidím běžet chodbou k příjmu a tlačit před sebou inkubátor, nebo sedět s Marínou před sálem ( teď tam jsou monitory a jiné ordinace ) a čekat zda tedy můžu domů či zda mě přijmou, a nebo jak si to štřáduju s Tomem chodbama a snažíme se rozpohybovat porod .... Vzpomínek je hodně. Asi sem budu chodit vždycky ráda. Vždycky mě při výšlapu do mírného kopečku píchne u srdce a vzpomenu si jak jsem běžela na poslední chvilku do služby, jak jsem funěla coby těhule .... Spousta míst a spousta chvilek na které ráda vzpomínám.
A to jsem si říkala, že vzpomínat budu až budu stará, myslím tím v důchodu, že budu vzpomínat a jako babička vyprávět vnoučatům co a jak kdysi. A já vzpomínám už teď! Jsem už stará? Nebo mladá a sentimentální? Možná. Je to prostě místo, kde jsem toho dost zažila, ať už jako sestra nebo pacientka. Je to místo, kde je mi dobře.

18.den

Stále doma

Ano, stále doma. A už nevím co fotit. Takže toto jsou moje dvě sluníčka Filípek a Toníček. Koukají na Želvy Ninja. Filípek touto pohádkou momentálně žije. Toníčka to zas tak nebere, tak si u sledování trochu zdřímnul. A my s Tomem vzpomínáme, jak jsme Ninja želvy ,,žrali", když jsme byli o něco málo starší než teď Fifík.

17.den

:-(

Stále jsme nemocní a tudíž všichni doma. Vyrazila jsem tedy dopoledne na poštu a po nákupech s foťákem v batohu. Na poště mě ale tááák vytočili, že jsem na focení ani nevzpoměla. Tak jsem se vydala večer dobrovolně na vycházku s košem. Cvakla pár fotek a běžela domů. Tohle z toho vzniklo, trochu jsem si s tím pohrála, takhle se mi to líbí nejvíce.

16.den

Kuchta

Marodí děti, marodí Tom .... Vyvářím a peču, aby se ti moji chlapi měli dobře. Ne , kdepak, nestěžuju si. Nedělá mi to problém. Jen mám teď pocit, že nedělám nic jiného. Ale baví mě to víc, když je Tom doma. Děti se točí kolem něj a já mám na kouzla v kuchyni klídek. Je to i rychleji hotové a já mám více času na kluky, na sebe .... ,,Máš doma tři chlapy, tak co bys chtěla?" To říká moje babička a moje maminka taky. Ano, mám doma tři mužský a jsem tomu ráda.

15.den

Nákup s Filípkem

Měli jsme na návštěvě babičku, tak jsme se s Filípkem, který je bez horeček, vydali na nákup a Tonču nechali doma s babičkou. Mimo jiné jsme se zastavili i v hračkářství, kde je i papírnictví a že jdem JEN pro ořezávátko. Tak vidíte jak to dopadlo. Když viděl ten regál plný figurek, stál s otevřenou pusinkou a svítícíma očíčkama a chvilku trvalo než řekl: ,,Maminko! Koukej!" No, a nebyla bych to já, abych neřekla, tak si vyber......
Figurky koníků, rytířů, zvířátek a lidí to Filípka baví. Dokonce i Tonča si s nima vyhraje. Tak je jasný, že to není poslední figurka, kterou jsme koupili. :-)

14.den

Paní, přišlo vám psaní ....

Tak tohle psaní bylo né pro paní, ale pro rodiče Toníčka. Tedy pro mě a Toma. Podle znaku někdo možná už ví odkud. Z Motola. Přesněji z hematologie. Stále ještě u našeho Toníčka nevyloučili hemofílii, takže další testy .... Byla jsem si tak jistá, že bude vše v pořádku, že mě dopis pořádně zaskočil. Můžeme jen čekat a doufat.

13.den

Koblížky

Ač je mi mizerně, přesto se snažím fungovat. Buřtguláš na večeři a koblihy jako zákusek.... Ovšem pozor! Moje první várka byla uvnitř syrová :-(. Nicméně jsem nelenila, dala pracovat pekárnu na dalším těstě a v půl desáté večer jsem dělala koblihy. A povedly se!!!! Tom si chrochtal a děti ráno při snídani. Ze zbytků těsta jsem udělala skořicové pletance a ty Fifíkovi s Tončou chutnají víc než koblihy.

12.den

Ženy, které čtou jsou nebezpečné

To jsem někde četla. A já čtu hodně! Takže bacha na mě! :-) Mám období, kdy po knížce nesáhnu a nechybí mi to. Pak zas období, kdy čtu jednu knihu za druhou. Dnes jsem se pustila do Bílé Masajky. Film jsem neviděla, takže nejdříve přečtu a pak zkouknu. Né naopak, to není ono.

11.den

Opět vrány

Vrány jsou teď skoro všude. Takže opět jedna vránová.

10.den

Vrána k vráně ....

... sedá. A sedají i na břízu u našeho baráku. Takže, když klucí nesledují popeláře, pozorují vrány. :-)

9.den

Jako z Mrazíka

Přesně tak to venku vypadá.
Filípek se konečně dostal ze čtyřicítek a je vidět, že je mu líp. Tak snad už to bude jen dobrý.

8.den

Stále bílo ...

I když to moc nevypadá, stále se bobuje. A my jsme stále doma :-(.

7.den

Sněhová peřina

Tak mám oba kloučky doma. Filípek se mi nějak nezdá. Je protiva, přijde mi že je rozpálený, ale teplotu nemá. Tak jen doufám, že z toho nic nebude. Vyběhli jsme jen na pidi procházku na nákup a rychle do tepla a sníh pozorujeme z okna. A já nejmíň dvěstěkrát odpověděla na otázku, kdy půjdeme bobovat.......

6.den

A přece...

Opět jsme bobovali. Vyrazili jsme zase rovnou ze školky na kopec, s tím, že jen na chvilku. Nakonec jsme vydrželi něco přes dvě hodinky. Odcházeli jsme, až když na kopci nebylo k hnutí. Když je zima se sněhem je to hnedle ,,lepčejší".

5.den

Večerní řádění

Ano, večer jsme byli řádit. Řádit na bobech. Vyrazili jsme v půl šesté a v šest za námi dorazil taťka přímo z práce. Unavený, ale přesto ochotný vydržet dokud vydrží děti. :-) Kluci vydrželi hodinku, pak jsme se promrzlí vraceli domů. Když přes den sněží, je to krásný, ale když sněží večer nebo v noci má to také svoje kouzlo.

4.den

Sněží!!!!

Že by konečně zima? Tedy né, že by zima nebyla, ale myslím tím bílá zima! No, uvidíme jak dlouho nám sníh vydrží.

3.den

Předtím a teď

Dnes jsme navšívili Muzeum hlavního města Prahy. Bylo to príma, více tady. Mě se líbila středověká kuchyně. Kdybych měla chatu, určitě bych tam chtěla pec, na té bychom byli zachumlaní všichni čtyři a dole by se vařilo a peklo ..... To by bylo žůžo.

2.den

Leden

Ano, takhle to u nás vypadá v zimním měsíci lednu. Zima bez sněhu je zima na pikaču, tak snad budem brzy mrznout venku na bobech, to člověk venku vydrží i dýl. Takhle je to kratičká procházka a už slyším: Mamííí, mě je zima.

1.den

Nový začátek?


Možná pro někoho ano, ale pro mě je to prostě pokračování s jiným datem. Ať už je to jakkoli, přeju všem ať jsou v roce s devítkou na konci, s tím koho mají rádi, nemoci ať se všem vyhnou a zkrátka ať je nám všem fajn.

Projekt 365

Našla se jedna dobrá duše (za čež jí převelikej dík), která přeožila text z prvního odkazu....

Takže něco málo o projektu 365
lidé často popisují, jak jim "celý život proběhl před očima", když prožijí nějakou traumatickou událost.
když začal Taylor McKnight pořizovat snímek každého dne, v lednu 2004, netušil, že projekt nebude pouze upomínkou na celý rok, ale že mu také pomůže ujasnit si, co je v jho životě důležité.
ať už to byly jeho vztahy, kariéra, jeho smysl pro módu, zaznamenávání každého dne ve fotografii vytvořilo bohatou obrazovou historii jeho života..a navíc se stal lepším fotografem!
teď, když je uprostřed druhého kola, požádali jsme Taylora, aby nám o tom něco napsal. přečtěte si jak a proč začít tvořit vlastní fotografickou historii..

PROČ SE DO TOHO PUSTIT?
denodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- vaše roční fotoalbum bude famózním dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. čas běží překvapivě rychle.
- každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. denodenní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete uceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.


PÁR TIPŮ JAK NA TO..
1. berte sebou fotoaparát opravdu všude
ano, všude. udělejte z toho zvyk. do obchodu kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. jdete do kina? pořiďte si snímek foťákem, většina z nich umí fotit.pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. a pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné
můžete si zřídit vlastní blog a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek.. ideální je například http://flickr.com/ , http://www.fotolog.com/ anebo http://www.photoblog.com/ . pokud si najdete jednoducý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. obměňujte svoje témata
pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii.pusťte se do fotografických exmperimentů. udělejte fotku někoho, s km jste se nově seznámili, něčeho co jste poprvé okusili anebo toho, co jste se právě naučili. nafoťte to, co vás rozesmálo. a nzapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i zmny vás samotných.
4. vyprávějte příběh
vužijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili co se vlastně odehráá na jednotlivé fotografii. jak moc vám ten oběd chutnal? co vás přimělo vyfotit toho cizince? pomůže vám to pamatovat si, a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí proč jste udělali právě takovou fotku. není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. nepřestávejte, ať se děje cokoliv
toto je asi nejdůležitější rada ze všech.. budete unavení a zpruzení každodenním focením. někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. nedělejte to! výsledné dílo stojí za tu námahu. připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli..
budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenáníhodného. i tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen.
vyjděte z domu ven, běžte na procházku. nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte.
řekněte o projektu i svým přátelům a zapote je do něho také. jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. přidávejte fotky včas a často
naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející.. ideální je přidávat fotky každý den, nebo aspoň každý druhý. znovu opakujeme, věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.

Začínáme!!!!

Projekt 365 mě nadchl i loni. Ale bála jsem se, že nezvládnu každý den jednu fotku. Na našich webovkách jsem tedy založila rubriku Den po dni. Bylo to vlastně to samé co Projekt 365. Ale s novým rokem jsem si řekla, že to prubnu tady. Fotečky si od prvního ledna pěkně schraňuju v pc a zkoumám jak to tady funguje, jak upravit stránky apod. Nějakou chvilku mi to potrvá, ale už brzy snad bude vše jak si představuji. :-) Držet mi palce!