134.den

9 let!!!!!!!!!

9 let jsme s Tomem spolu. Devět let tvoříme pár, jsme rodina, držíme se za ruce, spíme spolu, jíme spolu, povídáme si, smějeme se, dobíráme si jeden druhého, hádáme se, vymýšlíme dětem výlety, jezdíme na dovolenou....žijeme spolu.... máme se rádi.... Z obyčejných věcí se skládá život. A já bych si moc přála, aby to pokračovalo. A aby těch hezkých věcí bylo víc než těch ošklivých. Aby pokračoval sled našich ,, obyčejných,, věcí. Aby jsme se měli rádi jako do teď. A abychom za 41let oslavili výročí jako má babička s dědou 50let. Ale padesát let od svatby! Takže jsou spolu ještě dýl! Krásný. Třeba nám to taky vyjde. Ale záleží přeci na nás, že?

133.den

Víte, kde to je?

Trochu pomůžu a popíšu naší cestu. Ráno jsem myslela, že nevystrčím paty z postele jak mě bylo. Ale po hodince lenošení jsem se pochlapila a vypravili jsme se do Prahy, zařídit klukům pasy. Cestou mi nebylo moc dobře, ale procházka přes park k metru mě trochu zmátořila. Nějakou dobu jsme si počkali než na nsá přišla řada, ale ejhle, mám jiné příjmení a kluky nemám v občance a samo sebou, že rodný listy jsem neměla, bo mi pani u nás na úřadě říkala, že když mám starý pasy a jdu je vymenit za nový, že je mít nemusím. No ale pani chtěla doklad, že děti jsou moje!!! Naštěstí jsme se pak domluvili, že je dodám dodatečně, až při vyzvednutí. Uf!!! Jsem si oddychla. Kloučky vyblejskla. A teda. Jsou to už velcí chlapi.
Pak jsme šli pěšmo, zastavili se na hřišťátku na Výtoni a pokračovali podél nábřeží směr Podolská vodárna na bus, já zaběhla pro razítko ke svě MUDr a jeli jsme do klukům celý den slibovaného Mekáče. Snědli toho hodně! :-) A protože byl dětský koutek vydrželi jsme tam něco kolem hodinky a počkali na Káťu s Daníkem.
Čekal nás Knižní klub a jupííí mám zas co číst!, pak jsme šli s klucíma na skákací žirafu, Daneček posvačil a šlo se ještě na to príma hřiště se skluzavkama. Tam se vyřádili a cestou domů byli dost vláčný. Jak mi nebylo dobře, tak jsem měla pocit, že jsem toho stihla víc než dost. Více fotek ze dne tu. :-)

132.den

A jsme pohromadě

Teda né úplně všichni. Tom je v práci, ale Fífulka mi nechodí do školky. Já a Toník jsme nachlazení, rýma a bolí mě v krku a Tončík kašle.... Filípek má taky rýmu, ale doma jsem ho nechala. Sice je to ,,jenom,, rýma, ale co. Když jsem doma, nebudu muset do školky, ze školky, když mi není dobře a Tončíka nikam trmácet a Filípek si aspoň trošku odpočine, protože když je nachlazený, je dřív unavený, tudíž dřív protivný. Takže tak. Prostě spolu.

131.den

Prázdno

A je to tu zase. Nic mě nebaví, nic se mi nechce, všechno mě štve a nejradši bych byla od rána do večera a od večera do rána v posteli. A SAMA! A to je co říct. :-)

130.den

Jahodová úroda

To nejsou sedmikrásky! :-))) Takhl nadějně to vypadá letos s jahůdkama. Kloučci už chodí a okukují, ale na tu první červenou si ještě počkají. :-)

129.den

Kouzlo ohně

Na večer jsme jeli k Nučičáčkům. Dali jsme si buřtíky, povídali si, Adélka s Filípkem si hráli, večer dali společnou lázeň... Prostě fajn večer.

128.den

Veteráni

Ráno začalo pěkně, všechno se to hezky sjíždělo. Jenže pak jsme se na něčem domluvila s Tomem, já tu informaci poslala dál, dotyční se podle toho zařídili a ejhle za deset minut bylo ale všechno jinak. Dost mě to vytočilo, protože já to vyřizovala a tudíž já byla za blbečka, že je zas všechno jinak. Ale nakonec se to vyřešilo, ale zas vypadám za důru.... :-(.
Den ale pak pokračoval báječně, Veteráni se dětem moc líbily. Tončík do všeho nakukoval i Filípek chtěl všechno zkoušet. Oběd jsme si dali v restauraci u hřiště, takže děti se vyblbly. Sice čekací dobu na jídlo jsme měli víc jak dlouhou, ale pochutnali jsme si. Byl to fajn den, ale ten škraloup z rána...