184.den

149.den

Zahradní slavnosti, oslavy dětského dne....

Tohle všechno se děje kolem. My s Toníčkem také vyrazili na jednu zahradní slavnost. Ale Tončík stihl jen jednu jízdu na autíčku, při druhé začal slejvák a já naháněla kolotočáře ( šel se schovat před deštěm a autíčka nechal dál jezdit... ), aby mi autíčka zastavil a já mohla vytáhnout zmrzlého, durch mokrého Toníčka a utíkat s ním domů. Tam jsme si dali teplý čajík a zalezli si do postele. Taky príma strávené odpoledne, ne? :-)

141.den

Odpoledne ve školce

Ráno jsme s Toníčkem byli cvičit na gymbalónech. Dlouho jsme nebyli, protože nám to nějak nevycházelo. Buď jsme byli pryč nebo byly rýmyčky a kašlíky.... No a příští týden už je cvíčo naposled :-(. Tončík byl ve svém živlu. Překvapil mě, protože spousty říkaček si pamatoval a opravdu celou dobu pěkně cvičil.
PO cvičení jsme to vzali přes Tesco, něco málo pokopili a tradá domů. Snažila jsem se Toníka uspat, ale prdlajs. Upekli jsme bábovku a připravili buřtíky, chlebík, hořčici, kečup, pití ....
V 15:00 jsme parkovali u školky, divadélko na zahradě už hrálo, tak jsem Tončíka posadila mezi děti k Filípkovi. Vydržel deset minut pak plakal, že se bojí. Byl v divadýlku prvně! Vzala jsem si ho tedy k sobě a to už se mu líbilo, stále se ptal kde je pejsek, že chce ještě pejska..... Po představení se za Tončíkem přišla podívat kočička ( představení bylo O pejskovi a kočičce- Jak šel pejsek do školy ) a Tonča klasika nic neříkal.
Pak se začalo prodávat. Nějaké hadříky, věcičky od dětí z MŠ.... koupili jsme si dvě záložky do knížky a CD od divadélka Romaneto. Děti se rozprchly po zahradě i Tonča se pustil mámy a všechno prozkoumal a pak se přidal k ,,velkým" klukům a jezdil s nima na motorce. Já si dala kávu, prohlédla výtvory dětí a bylo mi fajn. Pak jsme ještě opekli buřtíky a když začalo krápat vydali jsme se domů. Bylo to pěkný. Líbí se mi, že je ve školce takováhle atmosféra. Snad to vydrží i nadále.
Více foto zde.

140.den

Bez úpravy

Normálně každou fotku podrobým drobné úpravě, ale tyhle nee. Možná nejsou úplně ok, ale mě se líbí.
Navíc jsou focené jen tak náhodou, chtěli jsme si večer pustit film a já rychle šla sundat ještě prádlo. Když jsem viděla tu nádheru, hned jsem si vyžádala foťák do ruky, sedla na parapet a párkrát cvakla. Krásný jaký barvy maluje západ slunce.

137.den

Víkend pohoda pokračuje

Víkend nám začal pohodičkou a i pohodičkou končí. Opět jsme po obědě vyrazili na brusle. Tentokrát k řece. Ale to byste nevěřili kolik lidí mělo stejný nápad jak my! Těch kolařů...... Bylo nádherný počasí, tak se není čemu divit. Já vydržela tentokrát bruslit jen hodinku a Filípka jsme dostali z bruslí jen se slibem, že jdem na zmrzku. A tyk, že jsme šli. Kam jinam než ke Šraňkům. Kluci zmrzku, mamka pivko a taťka s klucíma točenou malinovku. Kluci se tam namlsali na langoše, tak jsme ho ještě zajeli koupit a byl k večeři. Příště ale bude z vlastního těsta a kupovaný at si nechají.






Taťka se nám rozhodl změnit image. :-) Prý mu bylo ve vousech teplo.... no já jen doufám, že mu brzy dorostou. :-))) A jsem ráda, že někteří v okolí jsou stejného názoru jako já. No, né že by nebyl fešák, ale s tima fousama mi halt sedí víc, no. Taťka ví. ;-)

136.den

Pohoda

Ráno jsem vyslechla přání svých tří chlapů a upekla jim bábovku. Jenže jak byli nedočkaví, tak jsem jí vytáhla z trouby dřív a ona se rozpadla :-(. Ve vnitř prostě nebyla hotová. No a taková já jsem, že jsem se pustila do další a ta se už k mé a hlavně ke spokojenosti mých jedlíků povedla. Takže si nakonec pochutnali. Největší ocenění je pro mě to, že se po ní doslova zaprášilo a Filípek stále chodil a furt: ,,Maminko, ta se ti povedla. Je výborná." Tak to je potom radost kuchtit. Takže jsem naloupala brambory, udělala směs na karbanátky, taťka dotvaroval. A my měli v devět hodin nachystáno. Tak to se u nás nestává :-). A jen tak jsme lenošili, hráli si a nikam se nám nechtělo. Udělat kaši a osmažit karbanátky taťka zvládl na jedničku, bez mé asistence a dokonce na nás čekal okurkový salát, který kluci milujou. Ve dvanáct jsme byli po obědě a zahnali jsme kluky odpočívat. No, Tom si jen na chvilku lehnul k Toníčkovi než zabral a já to zalomila a spala s klucíma až do půl třetí!!! Já tak dlouho neměla odpolední spánek, že jsem byla sama překvapená, že ,,to" na mě přišlo. Ale ještě že ,,to" přišlo, bo jsem se probudila vyspinkaná do růžova. Kluci si dali sváču a vyrazili jsme ven. Chlapečci motorizovaní kolobrndama, plus i kočárek naložen bruslema.... Zajeli jsme si do Solníků ( pěkný kousek města, nový, odomečkovaný, není tam velký provoz a bezva cesta na brusle ).



S Filípkem jsme bruslili, Tonča jezdil na kolobrndě s taťkou a vůbec se skvěle zabavili. Tady klucí odpočívají v trávě aneb tak se chytaj klíšťata. :-)
Filípek vydržel dvě hodinky, já o hodinku déle. A cestu domů jsem také absolvovala na kolečkách. A protože jsem během tří hodinek získala něco málo jistoty, tak jsem zkoušela otočky a samo, že jsem skončila na zemi. Zlomeniny nejsou, ani krev netekla, ale myslela jsem, že se počůrám smíchy. První kdo mi přispěchal na pomoc byl Filípek, Tonča byl naložený v kočárku a Tom se jen culil a furt se ptal, co to jak bylo? :-) Domů jsme dorazili vcelku. Hodiny ukazovaly půl sedmou. Večeře, umýt a spát. A myslím, že jsem unavenější než děti.


Po cestě domů nám nad hlavou proletělo asi pět letadel. Filípek s Toníčkem hned spustili, kdy a jakym letadlem poletíme k moři a už to jelo. Hned bychom s Tomem vyrazili na letiště směr moříčko. Ale ještě si počkáme. Přesně 56 dní!

135.den

Zkouška

Dnes jsem byla prubnout brusle. Dostala jsem je k výročí!!! :-) Mám z nich radost a jezdí super. Vyrazili jsme s klucíma bruslit k řece. Je tam krásně vidět na lom. Cestička pěkně asfaltová a zákaz vjezdu motorovým vozidlům. Sice se najdou ti co poruší, ale těch je velice málo.



Filípek drandil. Ze začátku chtěl stále vedle mě, nejlíp o krok přede mnou, aby byl první. Ale je přeci velký kluk, tak může i sám. Pak jsem ho nemohla z bruslí dostat. Ještě jedno kolečko a ještě jedno a teď až k tamtý ceduli, jo?.... :-)




Filípek se na bruslích zlepšuje. Pokroky jsou vidět, každou jízdou je jsitější a jistější. vyhovuje mu spíše klidná cesta. Na Ladronce teda takhle odvázanej není. Moc rychle se pohybujících lidí...


Tonča se vozil v kočáře. Pěkně nožku přes nožku a popoháněl mě!


po večerním koupání. Náš frajer Toník. Není to už kus chlapa?


Filípek, když viděl, že fotím Tončíka, tak chtěl taky vyfotit. Dnes dostal od Karolíny s Klaudinkou dvě krabičky Lego City. Motorku s policajtem a auto s policajtem. Ohodnoceno to bylo slovy: Hustý! Super! A večer se dal do stavění a motorku postavil skoro celou sám! S detaily pomohl tatínek, s autíčkem maminka. A vydržel si s tím hrát a byl tak hodný....
Děkujeme.
Jo a důležitá věc. Dnes jsem poslala přihlášku na školu.... A zpětně jsem si uvědomila, že jsem tam zapoměla dovyplnit kód oboru a myslím, že chtěli ověřené kopie vysvědčení :-(. Tak budu žhavit telefony a zjišťovat, zda mi to tam nějaká dobrá duše dopíše a zda mám dodatečně odeslat ty kopie.... no to to pěkně začíná :-(.

133.den

Víte, kde to je?

Trochu pomůžu a popíšu naší cestu. Ráno jsem myslela, že nevystrčím paty z postele jak mě bylo. Ale po hodince lenošení jsem se pochlapila a vypravili jsme se do Prahy, zařídit klukům pasy. Cestou mi nebylo moc dobře, ale procházka přes park k metru mě trochu zmátořila. Nějakou dobu jsme si počkali než na nsá přišla řada, ale ejhle, mám jiné příjmení a kluky nemám v občance a samo sebou, že rodný listy jsem neměla, bo mi pani u nás na úřadě říkala, že když mám starý pasy a jdu je vymenit za nový, že je mít nemusím. No ale pani chtěla doklad, že děti jsou moje!!! Naštěstí jsme se pak domluvili, že je dodám dodatečně, až při vyzvednutí. Uf!!! Jsem si oddychla. Kloučky vyblejskla. A teda. Jsou to už velcí chlapi.
Pak jsme šli pěšmo, zastavili se na hřišťátku na Výtoni a pokračovali podél nábřeží směr Podolská vodárna na bus, já zaběhla pro razítko ke svě MUDr a jeli jsme do klukům celý den slibovaného Mekáče. Snědli toho hodně! :-) A protože byl dětský koutek vydrželi jsme tam něco kolem hodinky a počkali na Káťu s Daníkem.
Čekal nás Knižní klub a jupííí mám zas co číst!, pak jsme šli s klucíma na skákací žirafu, Daneček posvačil a šlo se ještě na to príma hřiště se skluzavkama. Tam se vyřádili a cestou domů byli dost vláčný. Jak mi nebylo dobře, tak jsem měla pocit, že jsem toho stihla víc než dost. Více fotek ze dne tu. :-)

132.den

A jsme pohromadě

Teda né úplně všichni. Tom je v práci, ale Fífulka mi nechodí do školky. Já a Toník jsme nachlazení, rýma a bolí mě v krku a Tončík kašle.... Filípek má taky rýmu, ale doma jsem ho nechala. Sice je to ,,jenom,, rýma, ale co. Když jsem doma, nebudu muset do školky, ze školky, když mi není dobře a Tončíka nikam trmácet a Filípek si aspoň trošku odpočine, protože když je nachlazený, je dřív unavený, tudíž dřív protivný. Takže tak. Prostě spolu.

130.den

Jahodová úroda

To nejsou sedmikrásky! :-))) Takhl nadějně to vypadá letos s jahůdkama. Kloučci už chodí a okukují, ale na tu první červenou si ještě počkají. :-)

129.den

Kouzlo ohně

Na večer jsme jeli k Nučičáčkům. Dali jsme si buřtíky, povídali si, Adélka s Filípkem si hráli, večer dali společnou lázeň... Prostě fajn večer.

128.den

Veteráni

Ráno začalo pěkně, všechno se to hezky sjíždělo. Jenže pak jsme se na něčem domluvila s Tomem, já tu informaci poslala dál, dotyční se podle toho zařídili a ejhle za deset minut bylo ale všechno jinak. Dost mě to vytočilo, protože já to vyřizovala a tudíž já byla za blbečka, že je zas všechno jinak. Ale nakonec se to vyřešilo, ale zas vypadám za důru.... :-(.
Den ale pak pokračoval báječně, Veteráni se dětem moc líbily. Tončík do všeho nakukoval i Filípek chtěl všechno zkoušet. Oběd jsme si dali v restauraci u hřiště, takže děti se vyblbly. Sice čekací dobu na jídlo jsme měli víc jak dlouhou, ale pochutnali jsme si. Byl to fajn den, ale ten škraloup z rána...

127.den

Den příprav

Dnes je den příprav. zítra jsou Veteráni. K nám přijede několik lidiček, tak chci mít všechno nachystané, abychom si mohli pak povídat a už se jen vařilo kafe, dolévalo pití a doplňovali talíře...

126.den

Uklidňující...

Dnes jsem se zaměřila na bílé rostlinky. Nějak mě to focení uklidňuje. Když si hraju s dětma zapomenu na všechno kolem a to samé je pro mě focení. Tak teď budu přemýšlet: Pořídit si třetí dítko a nebo lepší výbavu k foťáku? :-)

125.den

124.den

Na procházce

122.den

Barvy

vytáhli jsme chlapečkům křídy. Malovali jak o život. :-) Dokonce jsme s Filípkem skákali i panáka. Sice je to prý pro holky, říkal Tom, ale když já žádnou nemám, tak to učím i ty svý kluky. Třeba se jim to jednou bude hodit a nějakou na to sbalej :-).

120.den

Mňam!

Dopoledne jsme Filípkovi popřáli, odpoledne měl Filípek kamarády, dort .... klasická dětská oslavička. Myslím, že se mu to líbilo. Hned po oslavičce jsme vyrazili do Přílep, kde se nás spousty sešlo, papali se buřty a tohle báječný prase!!!!! To bylo žraso! Více foteček tady. :-)

112.den

Má pršet

Ano, zítra. A já toho měla v plánu. Ale jen to trochu pozměníme a můžem razit. Přeci si nenecháme zkazit náladu upršenym počasím, né? Stačí, že mě dnes rozladila schůzka ve školce :-(. A nebylo to kvůli Filípkovu chování. On je šikovnej a hodnej a ve školce a i doma se strašně moc snaží. Prostě mám jen někdy pocit, že jsem z jinýho světa a nebo prostě děláme s Tomem něco špatně....

92.den

Sluníčko

Sluníčko nám přes den krásně svítí a teplota stoupá. Konečně! To jsem potřebovala. Tuhle vzpruhu. Už jsem byla na pokraji konce. Nechuť cokoli, nálada na nic, smutno a tak nějak nijako.... Teď už bude zase líp! Budou výlety a na hřiště začnem chodit na hodiny a né jen na skok, protože by nám za chvilku mrzly prsty. :-) Tak ať je líp všem a nejen mě!