160.den

151.den

Přípravy na dětský den ve školce

Dnes byl Filípek celý den bez teplot! Dokonce ani nedostal ráno sirup. Takže jsme odpoledne vyrazili s klidem všichni do školky. Stavěla se trampolína pro děti, prolízačky.... překvápka pro děti na dětský den. Kluci a několik přítomných dětí hned trampolínu vyzkoušely. Paráda. Bezvadně se vyřádili.

150.den

Barvy nebe

Dnes nám babička s dědou přivezli domů Filípka s horečkou. Navíc si ztěžuje na bříško.... :-(, ručičky, nožičky... všechno bolí. Chřipka?

138.den

Nic nedělání a přece

Hned co jsem dnes Filípka vyložila ve školce ( jeli na výlet na Ploskovický zámek... ), tak jsme s Tončíkem vyrazili do Prahy za dědou Karlem. Bylo to jen na otočku, potřeboval s námi zajít na jednu vyřizovací schůzku a já tam měla zanechat podpis. Když se tak povedlo, zašli jsme na oběd do Mekáče. Toníček se tam celou dobu osměloval na jednu mega skluzavku a když se konečně vyškrábal nahoru a sjel jí, tak začalo poprchávat a museli jsme domů. My hned sedli do auta a vyrazili jsme směr Roztoky. Doma jsem trochu poklidila a hned se šlo pro Filípka do školky. ten měl velkou radost, že nás vidí. Přeci jen nebyl ve školce týden a je to znát. Moc se mu tam nechce. Balíček pro který jsme šli na poštu byl v autě s kurýrem ( který ale k nám nedorazil a nebo dorazil když my nebyli doma ), takže zítra na poštu zase.... Zaběhli jsme ještě do Academicu, objednat si na zítřek bazén. Jdem tedy zítra s klucíma plavat. Oba se hrozně těší. Já taky, až to budu mít za sebou :-). No uhlídat je oba, byť v takhle malém bazénku je akce, že jsem pak orvaná víc než oni. Ale těším se. Když vidím jak jsou nadšení.
Fotečky jsem dnes fotila u Tesca. Prostě se mi líbilo to nebe a říkala jsem si, jéé, škoda, že nemám foťák. A jejda! On ležel vedle mě. Takže jsem si cvakla a jelo se dál. :-)

136.den

Pohoda

Ráno jsem vyslechla přání svých tří chlapů a upekla jim bábovku. Jenže jak byli nedočkaví, tak jsem jí vytáhla z trouby dřív a ona se rozpadla :-(. Ve vnitř prostě nebyla hotová. No a taková já jsem, že jsem se pustila do další a ta se už k mé a hlavně ke spokojenosti mých jedlíků povedla. Takže si nakonec pochutnali. Největší ocenění je pro mě to, že se po ní doslova zaprášilo a Filípek stále chodil a furt: ,,Maminko, ta se ti povedla. Je výborná." Tak to je potom radost kuchtit. Takže jsem naloupala brambory, udělala směs na karbanátky, taťka dotvaroval. A my měli v devět hodin nachystáno. Tak to se u nás nestává :-). A jen tak jsme lenošili, hráli si a nikam se nám nechtělo. Udělat kaši a osmažit karbanátky taťka zvládl na jedničku, bez mé asistence a dokonce na nás čekal okurkový salát, který kluci milujou. Ve dvanáct jsme byli po obědě a zahnali jsme kluky odpočívat. No, Tom si jen na chvilku lehnul k Toníčkovi než zabral a já to zalomila a spala s klucíma až do půl třetí!!! Já tak dlouho neměla odpolední spánek, že jsem byla sama překvapená, že ,,to" na mě přišlo. Ale ještě že ,,to" přišlo, bo jsem se probudila vyspinkaná do růžova. Kluci si dali sváču a vyrazili jsme ven. Chlapečci motorizovaní kolobrndama, plus i kočárek naložen bruslema.... Zajeli jsme si do Solníků ( pěkný kousek města, nový, odomečkovaný, není tam velký provoz a bezva cesta na brusle ).



S Filípkem jsme bruslili, Tonča jezdil na kolobrndě s taťkou a vůbec se skvěle zabavili. Tady klucí odpočívají v trávě aneb tak se chytaj klíšťata. :-)
Filípek vydržel dvě hodinky, já o hodinku déle. A cestu domů jsem také absolvovala na kolečkách. A protože jsem během tří hodinek získala něco málo jistoty, tak jsem zkoušela otočky a samo, že jsem skončila na zemi. Zlomeniny nejsou, ani krev netekla, ale myslela jsem, že se počůrám smíchy. První kdo mi přispěchal na pomoc byl Filípek, Tonča byl naložený v kočárku a Tom se jen culil a furt se ptal, co to jak bylo? :-) Domů jsme dorazili vcelku. Hodiny ukazovaly půl sedmou. Večeře, umýt a spát. A myslím, že jsem unavenější než děti.


Po cestě domů nám nad hlavou proletělo asi pět letadel. Filípek s Toníčkem hned spustili, kdy a jakym letadlem poletíme k moři a už to jelo. Hned bychom s Tomem vyrazili na letiště směr moříčko. Ale ještě si počkáme. Přesně 56 dní!

113.den

Je mě na prd, ale svět se točí dál. A přitom je tak krásně....

72.den

Kousek nebe

Kdybych měla clonu...Jééé... Snad se někdy dočkám. :-)