141.den

Odpoledne ve školce

Ráno jsme s Toníčkem byli cvičit na gymbalónech. Dlouho jsme nebyli, protože nám to nějak nevycházelo. Buď jsme byli pryč nebo byly rýmyčky a kašlíky.... No a příští týden už je cvíčo naposled :-(. Tončík byl ve svém živlu. Překvapil mě, protože spousty říkaček si pamatoval a opravdu celou dobu pěkně cvičil.
PO cvičení jsme to vzali přes Tesco, něco málo pokopili a tradá domů. Snažila jsem se Toníka uspat, ale prdlajs. Upekli jsme bábovku a připravili buřtíky, chlebík, hořčici, kečup, pití ....
V 15:00 jsme parkovali u školky, divadélko na zahradě už hrálo, tak jsem Tončíka posadila mezi děti k Filípkovi. Vydržel deset minut pak plakal, že se bojí. Byl v divadýlku prvně! Vzala jsem si ho tedy k sobě a to už se mu líbilo, stále se ptal kde je pejsek, že chce ještě pejska..... Po představení se za Tončíkem přišla podívat kočička ( představení bylo O pejskovi a kočičce- Jak šel pejsek do školy ) a Tonča klasika nic neříkal.
Pak se začalo prodávat. Nějaké hadříky, věcičky od dětí z MŠ.... koupili jsme si dvě záložky do knížky a CD od divadélka Romaneto. Děti se rozprchly po zahradě i Tonča se pustil mámy a všechno prozkoumal a pak se přidal k ,,velkým" klukům a jezdil s nima na motorce. Já si dala kávu, prohlédla výtvory dětí a bylo mi fajn. Pak jsme ještě opekli buřtíky a když začalo krápat vydali jsme se domů. Bylo to pěkný. Líbí se mi, že je ve školce takováhle atmosféra. Snad to vydrží i nadále.
Více foto zde.

140.den

Bez úpravy

Normálně každou fotku podrobým drobné úpravě, ale tyhle nee. Možná nejsou úplně ok, ale mě se líbí.
Navíc jsou focené jen tak náhodou, chtěli jsme si večer pustit film a já rychle šla sundat ještě prádlo. Když jsem viděla tu nádheru, hned jsem si vyžádala foťák do ruky, sedla na parapet a párkrát cvakla. Krásný jaký barvy maluje západ slunce.

139.den

Dnešní fota jsou čistě dokumentační. Přišel mi balíček. Jupíííí. Můžem tvořit. Setík na batikování triček nechám dětem na léto, až se budou nudit, pak něco na keramiku, tak to chci prubnout a klukům asi nechám taky udělat nějaký hrneček. Nebo spíš jen Filípkovi, Tončík až bude trochu starší. No a konturka a lak na malovanou mozaiku. Já s etak těším až to vyzkouším!
A protože jsem nechtěla ještě dětem vytahovat tvoření z balíčku, tak jsem jim podle ,,Brýdovky" uvařila domácí modelínu. Měla jsem zbytky potravinářských barev, tak jsme je alespoň zdělali. Úspěch měla modelína u kluků veliký. Filípek vydržel dlouho. A byli fakt hodní. No taky je modelíny jak pro davcet dětí.....Recept tady.

138.den

Nic nedělání a přece

Hned co jsem dnes Filípka vyložila ve školce ( jeli na výlet na Ploskovický zámek... ), tak jsme s Tončíkem vyrazili do Prahy za dědou Karlem. Bylo to jen na otočku, potřeboval s námi zajít na jednu vyřizovací schůzku a já tam měla zanechat podpis. Když se tak povedlo, zašli jsme na oběd do Mekáče. Toníček se tam celou dobu osměloval na jednu mega skluzavku a když se konečně vyškrábal nahoru a sjel jí, tak začalo poprchávat a museli jsme domů. My hned sedli do auta a vyrazili jsme směr Roztoky. Doma jsem trochu poklidila a hned se šlo pro Filípka do školky. ten měl velkou radost, že nás vidí. Přeci jen nebyl ve školce týden a je to znát. Moc se mu tam nechce. Balíček pro který jsme šli na poštu byl v autě s kurýrem ( který ale k nám nedorazil a nebo dorazil když my nebyli doma ), takže zítra na poštu zase.... Zaběhli jsme ještě do Academicu, objednat si na zítřek bazén. Jdem tedy zítra s klucíma plavat. Oba se hrozně těší. Já taky, až to budu mít za sebou :-). No uhlídat je oba, byť v takhle malém bazénku je akce, že jsem pak orvaná víc než oni. Ale těším se. Když vidím jak jsou nadšení.
Fotečky jsem dnes fotila u Tesca. Prostě se mi líbilo to nebe a říkala jsem si, jéé, škoda, že nemám foťák. A jejda! On ležel vedle mě. Takže jsem si cvakla a jelo se dál. :-)

137.den

Víkend pohoda pokračuje

Víkend nám začal pohodičkou a i pohodičkou končí. Opět jsme po obědě vyrazili na brusle. Tentokrát k řece. Ale to byste nevěřili kolik lidí mělo stejný nápad jak my! Těch kolařů...... Bylo nádherný počasí, tak se není čemu divit. Já vydržela tentokrát bruslit jen hodinku a Filípka jsme dostali z bruslí jen se slibem, že jdem na zmrzku. A tyk, že jsme šli. Kam jinam než ke Šraňkům. Kluci zmrzku, mamka pivko a taťka s klucíma točenou malinovku. Kluci se tam namlsali na langoše, tak jsme ho ještě zajeli koupit a byl k večeři. Příště ale bude z vlastního těsta a kupovaný at si nechají.






Taťka se nám rozhodl změnit image. :-) Prý mu bylo ve vousech teplo.... no já jen doufám, že mu brzy dorostou. :-))) A jsem ráda, že někteří v okolí jsou stejného názoru jako já. No, né že by nebyl fešák, ale s tima fousama mi halt sedí víc, no. Taťka ví. ;-)

136.den

Pohoda

Ráno jsem vyslechla přání svých tří chlapů a upekla jim bábovku. Jenže jak byli nedočkaví, tak jsem jí vytáhla z trouby dřív a ona se rozpadla :-(. Ve vnitř prostě nebyla hotová. No a taková já jsem, že jsem se pustila do další a ta se už k mé a hlavně ke spokojenosti mých jedlíků povedla. Takže si nakonec pochutnali. Největší ocenění je pro mě to, že se po ní doslova zaprášilo a Filípek stále chodil a furt: ,,Maminko, ta se ti povedla. Je výborná." Tak to je potom radost kuchtit. Takže jsem naloupala brambory, udělala směs na karbanátky, taťka dotvaroval. A my měli v devět hodin nachystáno. Tak to se u nás nestává :-). A jen tak jsme lenošili, hráli si a nikam se nám nechtělo. Udělat kaši a osmažit karbanátky taťka zvládl na jedničku, bez mé asistence a dokonce na nás čekal okurkový salát, který kluci milujou. Ve dvanáct jsme byli po obědě a zahnali jsme kluky odpočívat. No, Tom si jen na chvilku lehnul k Toníčkovi než zabral a já to zalomila a spala s klucíma až do půl třetí!!! Já tak dlouho neměla odpolední spánek, že jsem byla sama překvapená, že ,,to" na mě přišlo. Ale ještě že ,,to" přišlo, bo jsem se probudila vyspinkaná do růžova. Kluci si dali sváču a vyrazili jsme ven. Chlapečci motorizovaní kolobrndama, plus i kočárek naložen bruslema.... Zajeli jsme si do Solníků ( pěkný kousek města, nový, odomečkovaný, není tam velký provoz a bezva cesta na brusle ).



S Filípkem jsme bruslili, Tonča jezdil na kolobrndě s taťkou a vůbec se skvěle zabavili. Tady klucí odpočívají v trávě aneb tak se chytaj klíšťata. :-)
Filípek vydržel dvě hodinky, já o hodinku déle. A cestu domů jsem také absolvovala na kolečkách. A protože jsem během tří hodinek získala něco málo jistoty, tak jsem zkoušela otočky a samo, že jsem skončila na zemi. Zlomeniny nejsou, ani krev netekla, ale myslela jsem, že se počůrám smíchy. První kdo mi přispěchal na pomoc byl Filípek, Tonča byl naložený v kočárku a Tom se jen culil a furt se ptal, co to jak bylo? :-) Domů jsme dorazili vcelku. Hodiny ukazovaly půl sedmou. Večeře, umýt a spát. A myslím, že jsem unavenější než děti.


Po cestě domů nám nad hlavou proletělo asi pět letadel. Filípek s Toníčkem hned spustili, kdy a jakym letadlem poletíme k moři a už to jelo. Hned bychom s Tomem vyrazili na letiště směr moříčko. Ale ještě si počkáme. Přesně 56 dní!

135.den

Zkouška

Dnes jsem byla prubnout brusle. Dostala jsem je k výročí!!! :-) Mám z nich radost a jezdí super. Vyrazili jsme s klucíma bruslit k řece. Je tam krásně vidět na lom. Cestička pěkně asfaltová a zákaz vjezdu motorovým vozidlům. Sice se najdou ti co poruší, ale těch je velice málo.



Filípek drandil. Ze začátku chtěl stále vedle mě, nejlíp o krok přede mnou, aby byl první. Ale je přeci velký kluk, tak může i sám. Pak jsem ho nemohla z bruslí dostat. Ještě jedno kolečko a ještě jedno a teď až k tamtý ceduli, jo?.... :-)




Filípek se na bruslích zlepšuje. Pokroky jsou vidět, každou jízdou je jsitější a jistější. vyhovuje mu spíše klidná cesta. Na Ladronce teda takhle odvázanej není. Moc rychle se pohybujících lidí...


Tonča se vozil v kočáře. Pěkně nožku přes nožku a popoháněl mě!


po večerním koupání. Náš frajer Toník. Není to už kus chlapa?


Filípek, když viděl, že fotím Tončíka, tak chtěl taky vyfotit. Dnes dostal od Karolíny s Klaudinkou dvě krabičky Lego City. Motorku s policajtem a auto s policajtem. Ohodnoceno to bylo slovy: Hustý! Super! A večer se dal do stavění a motorku postavil skoro celou sám! S detaily pomohl tatínek, s autíčkem maminka. A vydržel si s tím hrát a byl tak hodný....
Děkujeme.
Jo a důležitá věc. Dnes jsem poslala přihlášku na školu.... A zpětně jsem si uvědomila, že jsem tam zapoměla dovyplnit kód oboru a myslím, že chtěli ověřené kopie vysvědčení :-(. Tak budu žhavit telefony a zjišťovat, zda mi to tam nějaká dobrá duše dopíše a zda mám dodatečně odeslat ty kopie.... no to to pěkně začíná :-(.